Vyráběno | 1948-1975 |
Pozoruhodnost | most classic Soviet jeep |
Typ | 4 cylinder M-20 (often replaced) |
Palivo | gasoline |
Výkon | 40.5 kW |
Max. kroutivý moment | 127 Nm |
Objem |
GAZ 69M, GAZ 69A (4door) |
Pohotovostní hmotnost | 2035 kg |
Rozvor | 2.3m |
Osádka | 5 ou 8 |
Výška | 1,950 m |
Délka | 3,850 m |
Šířka | 1,750 m |
Světlá výška | 0.21m |
Řidičák | Car |
Vejde se do kontejneru? | |
Vyžaduje vývozní licenci? |
Nádrž | 47 + 28L |
Spotřeba | 14L /100km |
Rychlost na silnici | 90 km/h |
Rychlost v terrénu | 40 km/h |
Nosnost | 425 kg |
Typ | Manual |
Napětí | 12 V |
Velikost pneu | 6.50-16 |
Gaz-69 na prodej. Kupte si GAZ-69M (dvoudvéřový) a GAZ-69AM (čtyřdvéřový).
Gazik je pro SSSR tím, čím byl Willis Jeep pro USA, (až na to, že v bývalém Sovětském svazu je GAZ-69 stále používán jako dopravní prostředek). Rovněž je silně poplatný konceptu Jeepu. Díky svému plátěnému potahu je velmi vyvážený a plátěný vršek také výrazně zvyšuje průchodnost. Vozidla dodáváme jak s původním motorem GAZ-20 (s pedálovým startérem), tak s třístupňovou převodovkou a s motorem UAZ ZMZ, který má větší výkon, je spolehlivější a především levnější na opravy. K dispozici jsou čtyřdveřová i dvoudveřová verze. Plátěné potahy se musí vždy vyrábět ručně, jinak dobře nepadnou, (každé vozidlo je originál).
K dispozici je česká registrace jakožto veterána.
GAZ-69 (rusky ГАЗ-69) je vozidlo s pohonem všech kol, které bylo poprvé vyrobeno v sérii od sovětské Gorkowski Awtomobilny Zawod (GAZ) od roku 1953. Je nástupcem GAZ-67B z roku 1944 a byl nahrazen UAZem-469 na začátku 70. let. Identickým vozidlům bylo přiděleno označení UAZ-69 jako součást změny výrobce. Rumunský výrobce vozidel ARO vyrobil vozidlo v různých verzích od roku 1957 na základě licence. Rám ma GAZík shodný s UAZem-452.
První prototypy vozidla byly vyrobeny v říjnu 1947. Tvar karoserie se lišil od pozdějšího výrobního vozidla. Druhá a třetí série prototypů byla postavena v únoru 1948, všechny varianty byly rozsáhle testovány na 12 500 kilometrů, tovární testy byly dokončeny v létě 1948 a vozidlo bylo doporučeno pro výrobu.
V květnu 1951 postavil závod GAZ prototyp čtyřdveřové verze, která měla být později vyrobena jako GAZ-69A. Toto vozidlo bylo také podrobeno zkouškám, které byly dokončeny do září 1951. Sériová výroba nebyla dosud schválena, místo toho pokračovala výroba předchůdce GAZ-67.
Sériová výroba vozidla začala 25. srpna 1953. Zpoždění byla rovněž způsobena skutečností, že výroba byla klasifikována jako vojensky relevantní a že byla přijata rozsáhlá bezpečnostní opatření. Montáž proběhla v samostatném výrobním komplexu, do kterého mohli vstoupit pouze vybraní lidé. Vozidlo bylo představeno na přehlídce 7. listopadu 1953 v Moskvě. Do konce roku opustilo tovární areál celkem 1302 kusů.
O rok později, v roce 1954, byla výroba Gorki přesunuta na Uljanowski Awtomobilny Zawod. Rostlina Gorki měla chronické potíže, protože bylo vyrobeno příliš mnoho modelů najednou. Opuštěním výroby GAZ-69 se uvolnily kapacity pro výrobu nákladních vozidel. Nebyly provedeny žádné technické změny, pouze nápisy na kapotě se změnily z GAZ na UAZ. V roce 1957 zahájil rumunský výrobce ARO licenční výrobu. Zpočátku byla vozidla postavena pod názvem IMS 57, od roku 1959 pod měnícími se jmény.
Revidovaná verze vozidla s výkonnějším 2,4-litrovým motorem se objevila na UAZ několik let před ukončením výroby, která byla označena jako GAZ-69M nebo UAZ-69M. Tam byla také taková verze GAZ-69A, který byl označen jako GAZ-69AM nebo UAZ-69AM. V roce 1972 výroba všech variant v Uljanovsku skončila ve prospěch nástupce UAZ-469. Bylo vyrobeno celkem 634 285 kopií všech verzí. Jednalo se o 356 642 GAZ-69, 230 185 GAZ-69A a 10 551 kusů revidovaných verzí GAZ-69M a GAZ-69AM. Výroba v Rumunsku skončila až v roce 1975, kdy bylo znovu postaveno více než 100 000 kusů.
GAZ-69 byl vyvezen do celkem 56 zemí. Od roku 1961 dovezla NDR kolem 2500 kopií a dalších téměř 5 000 z rumunské produkce.
Údaje se vztahují na základní model GAZ-69, přičemž specifikace ostatních modelů se liší jen nepatrně.